AKTUALITY


25. 4. 2016 - Drahoušci, asi už jste se dovtípili, že blog je neaktivní. Mohla bych to odůvodnit časovým vytížením, ale buďme upřímní, hlavním důvodem je, že jsem se od psaní a hlavně od MCU fandomu odsunula (pokud chcete vědět kam, sledujte můj tumblr, podle toho poznáte, co je moje nová obsession).
Blog rozhodně nemažu, ale v dokončení povídky už asi moc nedoufejte.

Loučím se, dámy a pánové (na neurčito),
pac a pusu Kapitánka

Iron Armor - 9.kapitola

16. března 2015 v 12:00 | Kapitánka Grumpy Cat |  IRON ARMOR

I know, okay?
No drahoušci, myslím, že oficiálně ruším, že kapitola má vycházet každé pondělí. Šlo to, když jsem měla předepsané kapitoly, ale teď, když mám za týden napsat kapitolu při škole a všem, to moc nefunguje. To neznamená, že se nebudu snažit napsat kapitolu co nejdřív, to samozřejmě budu. Jen si nebudu dávat limity, které očividně nedodržuju. To jen tak na úvod.
Co se mého psaní týče, mám asi milion nápadů, které bych nejraději realizovala všechny naráz, na což samozřejmě nemám ani čas ani schopnosti, takže se momentálně omezuju na psaní dvou povídek. K té druhé prozradím, že je to AU stony, že bude krátká a zveřejním ji, až bude komplet napsaná, protože tam by mezi kapitolami byli opravdu dlouhé prodlevy, jelikož je to až můj sekundární projekt.
A ke kapitole samotné, tohle byl porod. Je opravdu zábavné jak něco, co máte v hlavě, je tak těžké dostat do psané podoby. O co dnes půjde? Akce jsme si užili minule dost. Dnes máme na pořadu dne feels, alkohol, další feels a pozor, jako vrchol večera jeden menší coming out. Have fun.
Cpt. Grumpy Cat

9. kapitola


Zpáteční cesta do Stark Tower probíhala v tichu. Coulson s nimi tentokrát neletěl, měl na práci něco důležitějšího. To znamenalo, že mezi Tonym a Stevem bylo celou cestu napětí. Steve si vzpomněl na to, co mu Tony během hádky ve vzteku řekl - že chce, aby od něj vypadnul. Byl z toho trochu nervózní, protože nevěděl, jestli na tom stále trvá. Tony ohledně toho neřekl nic a celou cestu vrtulníkem se díval mimo a mlčel. Steve se rozhodl to prozatím nechat být a počkat, jak se to vyvrbí. Přinejhorším si prostě sbalí svoje věci a odejde zpátky do svého bytu.

Tony ho ovšem zcela ignoroval i po návratu do Stark Tower. Sotva vešel do obýváku, nalil si skotskou a popadnul StarkPad, na kterém ihned začal něco dělat.

"Ehm, Tony?" zeptal se opatrně Steve.

"Hmm?" zamručel Tony a ani k němu nezvedl pohled.

"Ohledně toho, co jsi mi předtím řekl..."

Tony k němu tázavě zvedl oči.

Stevovi se nervozitou stáhl žaludek. "Pokud chceš, abych odešel, tak-"

"Jo tohle," zabručel Tony a odložil tablet, aby si mohl oběma rukama promnout unavenou tvář. "Hele, neříkám, že na tebe nejsem pořád naštvaný, ale tamto jsem řekl ve vzteku. A Fury by to stejně zatrhl, takže... nech to být."

Steve přikývnul a už se otáčel, aby odešel do svého pokoje, když ho Tony zarazil.

"Nic takového, Kapitáne, nikam neutíkej. Ještě mi musíš říct, co ten výslech," připomněl mu.

"Nemůže to počkat? Jsem docela unavený," zkusil Steve, ačkoli věděl, co mu na to Tony řekne.

"To mi oba. Teď začni mluvit," nakázal Tony neústupně.

Steve už dál neprotestoval, posadil se a začal líčit, jak probíhal výslech.

Tony poslouchal a upíjel u toho skotskou, sem tam přikývnul či se zeptal na doplňující otázku. Když Steve domluvil, Tony se odmlčel, jako by si v hlavě urovnával myšlenky, než odložil prázdnou skleničku, beze slova se zvednul a odešel do své dílny.

Steve si jen povzdechnul a zavrtěl hlavou, neřešil to. Byl rád, že mu Tony dovolil tu zůstat a rozhodně si ho nechtěl rozhádat ještě víc tím, že ho bude otravovat. Ostatně, že Tony tráví většinu svého času sám zalezlý v dílně nebyla žádná novinka. Nechal to tedy být a rozhodl se raději odklidit do svého pokoje a tam si dopřát odpočinek.

~

Když se Steve probudil, byla už tma. Podíval se na hodiny a s překvapením zjistil, že je téměř půlnoc. Nečekal, že bude spát tak dlouho. Bylo mu jasné, že teď už neusne.

Promnul si tvář, protáhnul se, ale z vyhřáté postele se mu ještě nechtělo. V mysli mu vyvstanuly vzpomínky na hádku s Tonym. Odehrála se před několika hodinami, ale po tom výslechu mu to připadalo jako věčnost. Bylo zvláštní, že ještě před chvílí se jeho vztah s Tonym zlepšil tak, že se mohli nazývat přáteli a najednou to bylo všechno pryč. Mrzelo ho to. O to víc, že to bylo kvůli hloupému nedorozumění.

Posadil se a ještě jednou se podíval na hodiny. Tony v tuhle dobu bude určitě ještě vzhůru. Měl by si to s ním vyříkat a urovnat ještě dnes. Donutil se tedy vstát z postele a vydal se najít Tonyho. Měli si co říct.

~

Našel ho v dílně, přirozeně. Tony v tuhle dobu obvykle vymýšlel a realizoval nové nápady a dnešek nebyl výjimkou.

Jarvis mu otevřel dveře, ale než Steve vešel dovnitř, zlehka zaklepal na sklo a zeptal se: "Můžu?"

Tony, s rukama od oleje a šroubovákem v zubech, k němu zvedl překvapený pohled a po krátkém zaváhání přikývnul.

Steve vešel dovnitř a slyšel, jak se za ním dveře automaticky zavírají. Najednou nevěděl co říct.

"Co děláš?" nadhodil první otázku, která ho napadla a chtěl si strčit dlaně do kapes, než si uvědomil, že má na sobě tepláky na spaní, které kapsy postrádaly.

Tony se na Steva zkoumavě podíval, než odložil šroubovák a otřel si ruce do hadry.

"Trochu si špiním ruce na jednom motoru."

"Hmm. Něco nového z Shieldu?"

"Zatím ne, ale jakmile něco zjistí, budu to vědět."

Steve přikývl. Na chvíli úplně zapomněl, že Tony hacknul Shield a má teď přístup ke všem jejich informacích.

"Nemůžeš spát?"

"Teď jsem se probudil," přiznal Steve.

"Tak to tě čeká dlouhá noc," uchechtl se Tony.

"Ocenil bych společnost," nadhodil Steve téměř nesměle.

Tony si povzdechnul a chvíli se odmlčel. "Co po mě chceš, Steve?"

"Promluvit si?"

Tony mlčel a Stevovi to připadalo jako věčnost, než promluvil.

"Jo. Hádám, že si máme co říct," připustil. "Tak fajn, ale na tohle se přesuneme k baru. K tomuhle rozhovoru budu potřebovat ve skleničce něco, co má alespoň 40% alkoholu."

Steve neprotestoval a následoval Tonyho do obývacího pokoje k baru. Sám cítil, že tu skleničku bude potřebovat.

Když mu Tony podal skleničku, neptal se co to je a napil se. Pálílo to v hrdle v tom dobrém smyslu slova.

Tony se posadil vedle něj a také si bohatě loknul. Chvíli takhle vedle seděli a mlčky upíjeli ze svých skleniček. To ticho bylo dlouhé, stísňující a nepříjemné. Konečně, Tony ho jako první přerušil.

"Bože, takhle to nejde," povzdechl si. "Tyhle rozhovory mi nejdou. Když se o ně pokouším, většinou to pro mě skončí fackou."

Steve se nedokázal ubránit lehkému uchechtnutí, protože si to dokázal živě představit. Z náhlého popudu do sebe kopnul obsah skleničky na ex a potlačil nutkání rozkašlat se. Alkohol ho podráždil v krku a Steve na vteřinu cítil, jak mu stoupl do hlavy. Pomyslel si, že nic silnějšího snad nikdy nepil. A byl tu nápad.

"Tony, myslíš, že by jsi mě dokázal opít?"

Tony se zakuckal.

"Víš, jak dlouho jsem čekal, až se na tohle zeptáš? A ty to vytáhneš zrovna teď. Bože Rogersi, ty mě jednou zabiješ," řekl ještě se staženým hrdlem a slzami v očích, jak se rozkašlal.

"Beru to z praktického hlediska, Tony. Nemyslím si, že tenhle rozhovor by jsme zvládli střízliví. Alespoň já ne."

"To je pravda," uznal Tony. "A k tvé otázce, ano. Pokud někdo dokáže opít Kapitána Ameriku, jsem to já. Přinejhorším do tebe naleju čistý ethanol."



Tony akci s názvem Zpít Kapitána Ameriku do němoty pojal vskutku vědecky. Vytáhnul z baru láhve toho nejsilnějšího, co tam našel a prostě doléval Stevovi jednoho panáka za druhým. Sám si sem tam loknul přímo z láhve. Ač to nerad uznával, se Stevem by nedokázal držet krok, protože ačkoli on díky séru otravu alkoholem dostat nemohl, on sám při troše snahy ano.

Trvalo to dvacet minut intenzivní konzumace alkoholu, než o sobě mohl Steve prohlásit, že byl opilý. Nebyl zpitý pod obraz, v minulosti už byl i víc opilý. Ještě před sérem se opil velmi jednoduše a nejedno ráno objímal záchodovou mísu jako svou nejlepší přítelkyni. Teď jen cítil, jak mu alkohol stoupl do hlavy a bušil do spánků. Hned cítil, že už nemá jazyk tak zauzlovaný, jako předtím.

"Nemám žádný problém s tím, že jsi bisexuál," vychrlil na Tonyho, když do sebe kopnul posledního panáka.

"Tak proč jsi se choval jak blbec, když jsi to zjistil?!" vyjel na něj Tony.

"Byl jsem překvapený. A než jsem to stihl vstřebat, tak jsi po mě vyjel!" obvinil ho Steve.

"Oh, takže je to nakonec moje chyba?" rozhodil ruce Tony.

"Ano!"

Tony na Steva chvíli zaraženě zíral, než se natáhnul pro pivo a napil se.

"Když jsi opilý, tak jsi pěkný blbec, víš o tom?" poznamenal Tony na Stevovu osobu.

"Jo, matně si na to pamatuju," uznal Steve a sám se napil svého piva.

"Jak dlouho myslíš, že v tomhle stavu vydržíš?" povytáhl Tony obočí.

Steve pokrčil rameny. "Možná dvacet minut?"

"Uf. Tak to aby jsme přeskočili tu omáčku a dostali se přímo k jádru věci."

Steve přikývl. "Kdo začne?"

Tony odložil prázdnou láhev od piva na stolek a pohodlněji se opřel do sedačky. "Hádám, že já. Ty už jsi řekl, že ti moje orientace nevadí. Teď je řada na mé vysvětlení, proč jsem na tebe vyjel." Tony se nevesele uchechtnul. "Zabrnkal jsi na citlivou strunu, víš?"

"Jak to myslíš?" zamračil se Steve.

"Jak si pamatuješ mého otce?"

"Howarda? Byl to milý člověk se smyslem pro humor. Byl to můj přítel."

Tony se uchechtnul. "Jak jinak. V tom případě, ne že mě praštíš, až uslyšíš něco, co se ti nebude líbit."

Steve už otvíral pusu k protestu, když ho Tony gestem umlčel.

"Nene zlatovlásko, teď mluvím já. Takže... uf, nevím jak začít. Dobře, říkal jsi, že si ho pamatuješ jako milého člověka. To jsem slyšel často. Sám jsem ho tak neznal. Nevím, jestli se tak změnil po válce, nebo se jen ke mě choval jinak. Každopádně, já bych ho popsal jako egoistického, uzavřeného workoholického blbce. A-a-a! Zavři pusu Rogersi a poslouchej, ještě jsem neskončil," upozornil, když viděl Steva znovu protestně otvírat pusu. "Takže. Nikdy mi neřekl, že mě má rád, zato mi velmi rád vyčítal chyby. Zvykl jsem si na to. Ale k věci. Kolem kluků jsem se začal motat ve stejné době, kdy jsem se začal motat kolem holek - v patnácti. O rok později jsem se rozhodl přiznat to doma." Tony se rozesmál. "Bože, blbější nápad jsem nikdy nedostal. Nevím, jak mě to napadlo, nevím, co jsem si myslel. Nikdy jsme spolu doma moc nemluvili, ani jsem nevěděl, jaký na tohle, mají rodiče názor, ale ani mě nenapadlo, že by to mohli vzít nějak špatně. Byl jsem vážně naivní," uchechtnul se. "Řekl jsem jim to během společné večeře." Tony se na chvíli odmlčel, než pokračoval. "Zažil jsem s otcem hodně hádek, ale ta, která následovala..." zakroutil hlavou. "Řekl mi, že to, že jsem k ničemu už věděl, ale nevěděl, že mu budu dělat až takovou ostudu. Taky mi řekl, že je to jen rozmar puberty a mělo by mě to velmi rychle pustit, jinak to ze mě vymlátí."

Stevovi se stáhlo hrdlo. "Co jsi dělal?" zeptal se bez dechu.

Tony pokrčil rameny. "Nic moc. Z koleje jsem domů už nejezdil. Otec mi sice zastavil přísun financí, ale matka mi peníze dál posílala. Rok na to se stala ta autonehoda. S matkou jsem se vídal, ale otce jsem viděl naposledy tehdy u večeře."

Steve sledoval Tonyho, jak se natáhnul pro láhev a pořádně se napil přímo z ní, a nevěděl co říct. Připadal si ještě víc opile než před chvílí, jak mu myšlenky v hlavě divoce vířily. Tohle nebyl Howard, kterého znal. Měl nutkání tomu nevěřit a hledat důvody, proč tomu tak bylo. Pravda byla, že nechápal. Nechápal, jak se z toho gentlemana, kterého znal, mohl stát takový člověk.

"Tak proto jsi tak reagoval, hm? Od té doby ti vadí, když někdo neuznává... tvou orientaci?"

Tony zavrtěl hlavou a loknul si znovu. "Ani ne, dostal jsem se přes to už dávno."

"Tak proč..."

Tony se křivě pousmál. "Kvůli tobě."

Steve se zatvářil zmateně.

"Víš, když jsem byl malý, otec často mi vyprávěl o válce, Howling Commandos a o Kapitánovi. Vždycky o tobě mluvil s úplnou zbožností. Jednou dokonce řekl, že by si přál být alespoň z poloviny takový muž jako jsi byl ty. A já... nevím, nějak mi to utkvělo v hlavě. Vždycky, když se ke mě potom zachoval tak, jak to on uměl, tak jsem si na to vzpomněl a řekl si, že tak by se Kapitán Amerika nechoval. Takže když jsme se tehdy pohádali a já utekl z domu na kolej, vzpomněl jsem si na to znovu a řekl si, že on opravdu nebyl ani z poloviny muž jako Kapitán Amerika, protože tomu by to nevadilo." Tony se zasmál a potlačil tak rozpaky. "Byl jsi v dětství můj hrdina, víš? Hrozně jsem si tě idealizovat. To jsem tě ale ještě neznal," poskočilo mu žertovně obočí a znovu se natáhnul pro láhev. "Tak a teď se mi můžeš začít smát."

Steve chytil Tonyho za zápěstí a zabránil mu tak, aby se napil. "Ne. Už jsi měl dost," zavrtěl hlavou a jemně, ale nesmlouvavě mu láhev vzal a odložil. "Něčemu takovému bych se nikdy nesmál."

"Ovšem že ne, jsi přece Kapitán Amerika!" rozesmál se hořkosladce Tony.

"Takže jsi tak reagoval proto, že jsem zaváhal?"

"Hmm. Tak nějak jsem měl zafixovanou představu toho dětského hrdiny, že mě ani nenapadlo, že by jsi zareagoval negativně. Proto jsem tak vyjel. Za vším stojí daddy issues."

Steve si projel dlaní vlasy. "Mrzí mě to. Měl jsem zareagovat jinak, líp. Je to moje chyba," povzdechl si. "Bože, Tony, kdyby jsi věděl..." dodal pološeptem.

"Nah," mávnul nad tím Tony rukou. "Nemohl jsi to- Počkej, co jsi říkal? Co mám vědět?" povytáhl Tony obočí vysoko do čela a chytil se šance změnit téma.

Steve zaváhal.

"Ne. Ne! Opovaž se teď covnout Rogersi, protože já jsem ti řekl věci, které jsem neřekl ani mému psychologovi. Kdybych nějakého měl. Bruce se asi nepočítá. Takže žádné váhání, protože já tady před tebou sedím nahý. Niterně nahý, myslím, obrazně řečeno. Nehodlám se tady svlíkat. Doufám, že nejsi jeden z těch chlápků, co si myslí, že když je někdo gay nebo bi, tak po něm automaticky jedou, protože ačkoli uznávám, že jsi-"

"Chápu!" ujistil ho Steve a zastavil tak Tonyho opilecké blábolení.

"Bezva, takže máme jasno. Teď to vyklop."

"Tony, já si nejsem jistý-"

"VYKLOP TO," zopakoval Tony důrazně.

"Fajn," povzdechl si Steve, ale dál mlčel.

"Tak?" povytáhl Tony obočí.

Steve si nervozitou skousl spodní ret a ještě chvíli váhal, než se natáhl, vzal láhev, kterou předtím zabavil Tonymu, a pořádně se z ní napil, odložil ji, nadechnul se a teprve potom ze sebe rychle vychrlil: "Tony. Jájsemasitakybisexuál."

"Počkej, cože?" zamračil se Tony, který z části rozuměl a z části ne.

Steve se zhluboka nadechnul a tentokrát pomalu zopakoval: "Já jsem taky bisexuál."

"Ty že jsi-" a pak Tony vybuchnul smíchy.

"To není k smíchu!" ohradil se ostře Steve.

"Promiň, ale... Ty máš být... Já se..." smál se Tony dál.

Steve si založil ruce na hrudi a vypadal nanejvýš dotčeně. "První člověk, kterému to řeknu a tohle je reakce, které se dočkám. Opravdu, Starku, proč mě to překvapuje," zabručel a už se zvedal k odchodu, když ho zastavila Tonyho ruka.

"Počkej, já jsem první člověk, který to ví?" zeptal se Tony, kterého ve vteřině přešel smích, zcela vážně.

"Bohužel," zavrčel Steve.

"To jsi to nikdy nikomu neřekl. Ani Buckymu?"

Steve jen zavrtěl hlavou.

"A to to nevěděl ani žádný jiný, ehm, muž? Nikdy jsi si s nikým nezašpásoval?"

"Ne, Tony. Jsi úplně první, který to ví," zopakoval Steve podrážděně a lehce se začervenal.

"Proč ne?" nechápal Tony.

"Ale no tak, přece víš, jak jsem předtím vypadal."

"Ani potom? No tak, neříkej že se v armádě nenašel žádný osamnělý voják."

"Během války jsem měl na práci důležitější věci."

Tony pokývnul hlavou a chvíli mlčky přemýšlel, než se zeptal: "Kdy jsi to zjistil?"

"Nejsem si jistý, hodně dlouho jsem si to nedokázal připustit."

"A kdy jses s tím smířil?"

Sreve se chvíli odmlčel. "Po tom séru. Před ním jsem měl různé nemoci a to sérum je všechny vyléčilo. Ale časem jsem si uvědomil, že... že v tomhle směru se cítím pořád stejně. A tehdy jsem si uvědomil, že to není nemoc. Protože kdyby byla, to sérum vy ji vyléčilo."

Tony zůstal na Steva mlčky zírat. "Omlouvám se. Neměl jsem se smát," řekl potom upřímně.

"To ten alkohol," mávnul nad tím rukou. "Když jsme u toho, myslíš, že budu mít kocovinu?"

"Ne, ale já rozhodně," odfrknul si Tony.

"Dobře ti tak, zasloužíš si ji."

"Vážně jsi pěkný kus bastarda, když jsi opilý," uchechtnul se Tony.

"Hmm."

Chvíli mlčky seděli, dívali se před sebe a každý přemýšlel nad něčím jiným, když se Tony uchechtnul.

"Vsadím se o co chceš, že to o tobě Nataša věděla."

"Tak o tom se hádat nebudu."

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alexysz | Web | 16. března 2015 v 13:42 | Reagovat

Ha! Ja som sa nemohol prestať chichúňať pri niektorých častiach. Bolo to tak pekne humorne napísané, BFF let me love you more! Keď sa vrátiš, hádam ťa zaspamujem so šušlavým Buckym alebo zarasteným, džunglovým Chrisom Evansom - vyber si :-D

Tá dejová línia sa mi páči. postupka, všetko vysvetlené, a Nataša by to podľa mňa nemusela vedieť. Mohla by mať podozrenie, ale neskôr na to zabudne..čiže príde šok? :-D Musel som si to prečítať pri obednej pauzičke, inak sa nedalo :-D Ostal som pobavený, zaskočený (seriously, Tony is first?!), ale zároveň CAP mi príde zas taký... nie moc taký, že čo dvere to nový partner (iba keď ho tak vykreslíš,ale tuto je tak nevinný...awww :-D). Rozhodne sa teším na pokračovanie :3

2 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 16. března 2015 v 14:18 | Reagovat

[1]: Aw, i love you BFF! Že zarostený džunglový Chris Evans :D :D And why not both? :D

Podle mě ví Nataša prostě všechno. Steve Rogers je skrytý bi?  Nataša to ví. Loki ve skutečnosti nezemřel? Nataša to ví. Zdrhla jsem dnes ze školy o dvě hodiny dřív? Nataša to ví. NATAŠA-VÍ-VŠECHNO! :D

Každopádně, děkuji za tak milý komentář ^^

3 Natie | 16. března 2015 v 14:44 | Reagovat

Super :D Captain a bi .... to som nečakala... vlastne čakala o čom by inak bola poviedka? :D teším sa na ďalšiu kapitolu :)

4 majuar | Web | 16. března 2015 v 15:19 | Reagovat

Prožila jsem si příjemný záchvat smíchu, moc děkuju za kapitolu, vážně se povedla :D Říkala jsem si, kam jsi se poděla, ale s tou školou tomu dobře rozumím, sama s tím bojuju... Každopádně se těším na pokračování, vyvíjí se tom moc hezky a jsem ráda, že si to kluci vyříkali, navíc tímhle způsobem :D :)

5 kitry | 16. března 2015 v 17:10 | Reagovat

Super kapitola, už aby tu byla další. Nemůžu se dočkat toho, až se dají dohromady. :-)

6 Clarissa | Web | 16. března 2015 v 17:43 | Reagovat

Fajn, po sto letech je čas zase komentovat. Chyběla jsem ti? :D

Nejsem si jistá, ale v prvním CA říká Steve Peggy, že se nemůže opít, ne? A já to pochopila jakože se VŮBEC nemůže opít... ale to je jedna z klasických ukázek Clarissa versus nedodržování kanónu. Neřeš. ;)

7 Steeeva | Web | 16. března 2015 v 21:02 | Reagovat

fiii ha tak ako vedela som, že budu nakoniec pár oni dvaja ale, že je Steve bi tak to by ma v živote nenapadlo a ešte k tomu to povedal veľkej drbne ale neee robím si srandu ale aj tak je to dobry nápad :)
a ta ich debatka im urobila určite dobre a prečistila vzduch ... alebo naopak rozvírila ? ale aj ma to pobavilo :)

8 luczaida | E-mail | Web | 16. března 2015 v 23:22 | Reagovat

Jasně, ser na termíny. To nemá cenu. Já jsem s tím radši ani nikdy nezačala, protože se znám :D

Povídka luxusní. Já přímo zbožňuju ty části, kde se postavy babrají ve svých pocitech a tak :D Nečekala jsem, že Steve takhle jako přizná barvu no :D Ale už vůbec jsem nečekala to všechno, co Tony vychrlil. On mi nepřijde jako člověk, kterej by byl schopnej se takhle svěřit.. komukoliv. A Steve to z něj ani nějak nepáčil... zajímavý :D By mě zajímalo, kdy je napadne spolu experimentovat :D

9 Fame Fox | Web | 17. března 2015 v 13:30 | Reagovat

Keď ono to začínalo tak pomerne dobre. Akoe, niežeby to stálo za hovno :D TO VOOOBEC! Ale...boli triezvi, obaja... a bolo to tak typické, normálne... a zrazu, ty kokos, som umierala smiechom, chytala sa za tvár a nechápala jednoducho. To bolo tak perfektné.
Kapitán Amerika- pijan. PRoste, slopal s Tonym! To som si perfektne pripravila. A ešte tá Tonyho misia s tým mega názvom, ma fakt rozosmiala.&
A potom...
STEVE IS A BISEXUAL!!!!:D Skapala som ty jo. Počkaj, počkaj... ešte nezabudnime na tú srdcervúcu scénku, kde sa Tony priznal Kapitánovi, že to bol jeho hrdina! Je to vôbec možné?! :D Úplne zlaté, ale zase... vtipné.:D Steve sa musel tváriť ty kokos...
ale bol to šok s tým Steve = BI. :D
A nakoniec, posledné riadky boli vtipné. Ach, musím sa smiať. PErfiš proste. (y) :D
Ja sa tak teším na pokračovanie. Snáď pribudne ešte tento mesiac.:D Stojí to za to čakanie. ^^

10 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 17. března 2015 v 19:33 | Reagovat

[3]: Proč to nikdo nečekal? :D Mě to přišlo strašně průhledné a že to musel každý vědět.

[4]: To mě těší, jeden z cílů mého psaní (aneb neumím psát drama) a samozřejmě děkuji :3

[5]: Jo tak to bude ještě zajímavé :D

[6]: Ovšem, že ano :3
Ano, bylo to tam tehdy i vysvětleno, ale znáš to, spisovatelé si rádi přizpůsobují realitu. Stejně si ale myslím, že Steve opít teoreticky jde. Jak si tam tehdy usrkával jednu, možná dvě skleničky, tak to moc účinek mít nebude, ale když do sebe háže jednoho panáka za druhým něčeho pořádné silného (50% +), tak mi neříkejte, že to s ním ani trochu nezamává, alespoň na těch 20 minut, než vystřízliví :D
A dobrý, já si ráda obhajuju svoje teorie :D

[7]: Ne vážně, to nikdo nečekal? :D

[8]: Správná úvaha! :D
Mě tu pocitovou část dělalo celkem problém napsat, ale užila jsem si to, ne že ne. Ono taky si nemyslím, že to Tony vykládá na potkání, vlastně bych řekla, že s tímhle se svěřil velmi málo lidem. Nebo možná vůbec nikomu.

[9]: Aw, díky, jsem ráda, že kapitola rozesmála :3 A vůbec, díky za celý komentář, vždycky se na ty od tebe spešl těším, protože zvládneš skvělým způsobem rozebrat celou kapitolu! :D
Pokusím se, ale nic neslibuju! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama