AKTUALITY


25. 4. 2016 - Drahoušci, asi už jste se dovtípili, že blog je neaktivní. Mohla bych to odůvodnit časovým vytížením, ale buďme upřímní, hlavním důvodem je, že jsem se od psaní a hlavně od MCU fandomu odsunula (pokud chcete vědět kam, sledujte můj tumblr, podle toho poznáte, co je moje nová obsession).
Blog rozhodně nemažu, ale v dokončení povídky už asi moc nedoufejte.

Loučím se, dámy a pánové (na neurčito),
pac a pusu Kapitánka

Iron Armor - 6. kapitola

24. prosince 2014 v 11:59 | Kapitánka Grumpy Cat |  IRON ARMOR

Tak, drahoušci, snad jste si nemysleli, že jsem zapomněla na Vánoce. Ačkoli tak těžké by to nebylo, vzhledem k tomu, že nám na zahradě kvetou sedmikrásky, svítí slunce a zpívají ptáci. Osobně jsem trochu Grinch a Vánoce moc nemusím, ale to neznamená, že vám nedám menší dárek ^^ Užijte si kapitolku, mějte pohodové svátky a zde máte grumpycaťácké přání k Vánocům.





6. kapitola


Tony byl až překvapivě trpělivý, co se týkalo vysvětlování technických věcí. Steve si pomyslel, že asi musí být zvyklý, protože 90% lidí nechápe ani desetinu z toho co on, ale stejně obdivoval ten klid, s jakým mu ochotně všechno vysvětloval. Jako první se naučil v kreslit v grafickém editoru, což nakonec nebylo tak těžké, jak se zprvu bál. Naopak. Když se s programem naučil zacházet, bylo to vlastně zábavné. O dost jiné, než kreslit na papír, to ano. Chvíli mu trvalo, než se do toho dostal, ale bavilo ho to. Takže nakonec netrávil hodiny v posilovně, jako předchozí dny, ale neustále kreslil, což byla příjemná změna. S takovou vášní nekreslil už hodně, hodně dlouho. Tony si ho kvůli tomu trochu dobíral. Říkal mu jmény všemožných slavných umělců, smál se mu, když kreslil hlouposti jako třeba skleničku, a několikrát mu žertovně navrhnul, že kdyby si chtěl zkusit namalovat akt, tak mu moc rád bude dělat modela. A to byla další věc. Tony s ním trávil čas. Většinou sice jen posedával v jeho blízkosti a pracoval na svém StarkPadu, ale nebyl pořád zavřený v dílně. Ani tak moc nepracoval. Naučit Steva kreslit na tabletu mu nestačilo, rozhodnul se Kapitána seznámit s technickými vymoženostmi 21. století seznámit důkladněji. Postupně ho zasvětil do tajemství mobilního telefonu a počítače. Dále taky pomáhal Stevovi odškrkávat položky z jeho seznamu. Hlavně ty filmové. Udělali si z toho tak trochu rituál. Každý večer si sedli na gauč a pustili se do sledování filmových pokladů natočených od roku 1945 po součastnost. Byly to takové jejich filmové večery. Prostě se dívali na filmy tak dlouho do noci, dokud jeden z nich neusnul. Většinou to byl Tony. Steve potom vypnul televizi, na tabletu odškrknul shlédnuté filmy a pak probudil Tonyho, který vždy mrzutý z toho, že ho budí a nenechá spát na gauči, v polospánku přešel do své ložnice a tam spal dál.

Stejně to dopadlo i dnešní večer. Tony vytuhnul v půlce Terminátora. Steve by se na film nejraději dodíval, ale pohled na hodiny, hlásající třetí hodinu ranní, ho hodně rychle uzemnil a on televizi vypnul. Jakmile obrazovka zčernala, v místnosti byla úplná tma. Steve se natáhnul, aby rozsvítil alespoň stolní lampu, když ho Tony naprosto nečekaně ze spaní pevně chytil za paži. Tím, že stále spal, si byl jistý. Tlumené namodralé světlo obloukového reaktoru osvětlovalo Tonymu obličej a on mohl vidět zavřené oči a pokřivenou tvář, když Tony zaúpěl. Zase noční můra, uvědomil si Steve. Věděl, že ta jedna, které byl přítomen, nebyla výjimka. Tony je musel mít často, soudě podle bledosti a kruhů pod očima díky nedostatku spánku.

"Tony," řekl pološeptem a chytil jej jemně za rameno, aby ho probudil.

Tentokrát se Tony probudil hned. A reagoval ještě prudčeji než minule. Steve zachytil včas Tonyho ruku za zápěstí, než se jeho pevně zatnutá pěst mohla setkat s jeho obličejem.

Z Tonyho strany to musel být reflex, protože se probudil až vteřinu poté. A sotva se probral, první věc kterou tiše a vyděšeně zamumlal bylo: "Pepper? Pepper já..."

"Ne Tony, to jsem já, Steve," opravil Steve Tonyho opatrně.

"Steve," uvědomil si Tony a podíval se Stevovi do tváře. "Omlouvám se, promiň, nechtěl jsem, ne-... neublížil jsem ti, že ne? Nechtěl jsem, promiň, promiň..." mumlal Tony pořád dokola. Začal se třást a lapat po dechu, přesto se stále omlouval.

Tohle už nebyla noční můra. Tony měl panický záchvat. Steve byl voják, byl v armádě, zažil válku. Nebylo to poprvé, co viděl někoho potýkat se s návalem paniky. Věděl, co dělat. Za zápěstí, které Tonymu stále držel, si jej přitáhnul blíž a lehce na sebe natisknul. Tony se třásl, celé tělo napnuté. Když mu sáhl na čelo, aby mu odhrnul vlasy z obličeje, měl ho orosené potem.

"To je v pořádku, Tony, nic se nestalo. Všechno je v pořádku," ujistil ho.

Tony se objetí překvapivě nebránil, snažil se dýchat a klepal se.

"Uhodil jsem tě. Bože, nechtěl jsem, vážně ne," mumlal.

"Ne, neuhodil," zavrtěl Steve hlavou. "A i kdyby ano, rozchodil bych to."

Následovalo ticho. Tony se ve Stevově náruči pomalu přestával třást a dech se mu uklidňoval. Steve nevěděl, co Tonyho tak děsí a ačkoli ho to zajímalo, neptal se. Rozhodně ne teď.

"Ty by jsi rozchodil, i kdyby tě srazil náklaďák, Kapitáne," zašeptal Tony po několika minutách. Zněl unaveně, ale už byl při sobě.

Steve se do tmy tiše usmál. Tony už se choval zase typicky Starkovsky. Už povoloval objetí a chtěl se od poodtáhnout, když ho Tony chytil za tričko a nepustil ho.

"Minutu, ještě minutu takhle vydrž, ano?" vydechnul Tony a opřel si čelo o Stevovo rameno. Přesně tohle potřeboval. A potřeboval to minimálně o minutu dýl.

Steve tohle nečekal a tak na chvíli zaváhal, než Tonyho znovu obejmul. Bylo to...

"Divný?" zamumlal Tony proti Stevovu ramenu, když vycítil to zaváhání. "Neodpovídej, jasně že je to divný. Víš co? Nemluv, už tak se cítím dost trapně, neříkej nic. Prostě takhle ještě chvíli vydrž a zítra se budeme tvářit, že jsme byli opilí a že si to nepamatujeme a nebo ještě líp, že se to vůbec nestalo, ano? Protože se vlastně nic nestalo, to jen ten Terminátor, nikdy bych to nepřiznal, ale vždycky mě ten film hrozně děsil..." blábolil Tony nesmyslně dál.

"Tony," řekl Steve něžně a vyrušil tak Tonyho samomluvu, která nebrala konců, ačkoli neměl mluvit, protože mu to Tony řekl tak desetkrát. "Nemusíš se stydět za noční můry. Prožil jsi toho dost na to, aby jsi je měl. "

"Ale já jsem Tony Stark," argumentoval Tony. "A Tony Stark nemívá noční můry."

"A já jsem Kapitán Amerika a noční můry mě stejně budí téměř každou noc," oporoval Steve.

Na to už Tony neměl co odpovědět. Mlčel několik úlevných minut, kdy se vzpamatovával ve Stevově hřejivém náručí a vůbec neřešil, že je to divné, ačkoli to divné bylo. A mlčel by v tom objetí klidně dál, kdyby ticho nepřerušil Steve.

"Vím, že mi do toho nic není," začal opatrně, "a že to není moje věc, ale prostě se musím zeptat. A nebudu se zlobit, když neodpovíš, ano?"

"Teď mě trochu děsíš, tak se ptej a neprotahuj to."

Steve se ještě na pár vteřin odmlčel, než otázku položil. "Když jsi se probudil, oslovil jsi mě jako Pepper a vteřinu na to se začal omlouvat, že jsi mě uhodil. Má otázka tedy zní: Ublížil jsi jí nějak, když jsi měl noční můru? Proto jste se rozešli?"

Tak tímhle Steve Tonyho dost překvapil. Nečekal, že se zeptá na něco tak osobního. Odtáhl se od Steva, z dosahu jeho paží, a na chvíli zaváhal, jestli má vůbec odpovídat, ale rozhodnul se to risknout. Ostře se nadechnul a potom odpověděl: "Ne. Ne, neublížil. Nikdy bych jí neublížil. Ale kvůli těm nočním můram.." vydechnul frustrovaně. "Nemohl jsem se ovládat. A skoro... skoro jsem jí ublížil. To byla asi poslední kapka, pro mě i pro ni. Druhý den ráno jsme to skončili."

Steve neřekl nic, jen přikývnul, vděčný, že mu Tony upřímně odpověděl. Tony se ale rozhodl pokračovat dál. Když už se rozhodnul někomu svěřit - a ten někdo byl Seve Rogers, ideální vrba - chtěl to udělat úplně.

"Od začátku bylo jasné, že to s náma nikam nepovede. Pepper je příliš upjatá a puntičkářská, což byly fajn vlastnosti, když pro mě pracovala. Už ne tolik fajn, když jsme se dali dohromady. V práci potřebuju, aby mě někdo sekýroval a napomínal, ale ve vztahu ne. Ale šlo to, drželi jsme se a snažili. Jenže po bitvě v New Yorku, po tom, co se tam stalo, začaly.. ty noční můry. Měl jsem těžké období. Pepper to nechápala. A já už jsem se tolik nesnažil. Bylo to špatné. Oba jsme věděli, že náš vztah se blíží ke konci. A tak, když přišlo na rozchod, oba dva jsme to čekali a vzali jsme to v klidu. Dál jsme přátelé, jak jsis určitě všimnul." Tony se uchechtnul a dodal: "Rozchod byl v našem vztahu vlastně ta nejpodařenější věc."

Steve se odmlčel. "Díky," promluvil po chvíli. "Že jses mi svěřil."

Tony nad tím mávnul rukou. "To je v pohodě, Kapitáne. Tobě se svěřuje docela lehce, víš? To ten tvůj štěněcí výraz."

Steve se zasmál a konečně se natáhl a rozsvítil lampičku, jak měl původně v plánu.

Tony se zvednul z gauče a zamžoural na hodiny. "Uf, to už je tolik? Asi bych měl..."

"Já taky," kývnul Steve.

Tony mu kývnutí oplatil a už se odebíral k sobě do ložnice, když ho ještě Steve zastavil.

"Tony?" zeptal se Steve. "Zvládneš to?" zeptal se tiše.

Tony se blahosklonně pousmál. "Byla to jen noční můra, Steve."

"Dobře," přikývnul Steve. "Tak tedy dobrou noc, Tony."

"Dobrou, zlatovlásko."

"Tony!!!"

~

Ráno stálo za nic. Steve si za těch pár dní zvyknul na vyspávání po dlouhém ponocování. O to hůř nesl ten příšerný budíček.

Probudil ho alarm a Jarvisův hlas hlásící poplach a jeho první myšlena byla, že by neměl být tak zhýčkaný a znovu si zvyknout vstávat brzy.

Sotva vyskočil z postele, Jarvis už ho instruoval, aby si obléknul svůj oblek Kapitána Ameriky a ihned se dostavil na přistávací plochu pro vrtulník. To mohlo znamenat jen jediné. Šlo se do akce.

Ačkoli se obléknul jak nejrychleji dovedl a na přistávací plošinu doslova utíkal, přišel až druhý. Tony už tam byl. A zrovna přistával vrtulník. Sotva dosednul na zem, vyskočil z něj Fury, Hawkey a Černá Vdova.

"Starku! Kapitáne! Doufám že jste za těch pár dní nezlenivěli, protože okamžitě vyrážíte do akce," přivítal je Fury.

Steve polknul a cítil, jak se mu do krve vyplavuje adrenalin.

"Ah, díky bohu. Už jsme tu spolu měli ponorku, viď, Steve?" mrknul na něj Tony a dal si opravdu záležet na vyslovení Stevova jména.

"Odkdy se oslovujete jmény?" zamračila se Nataša. Té nikdy nic neuniklo.

"Po jedné velmi vášnivé -"

"Tony!" okřiknul jej Steve. Právě si vzpomněl, jak umí být Starkprotivný.

"Štěkat po sobě můžete později, teď okamžitě všichni nastupte do vrtulníku," utnul to Fury.



Jakmile vrtulník vzlétnul, Fury začal podívat informace.

"Podařilo se nám vystopovat několik nejvýše postavených členů skupiny Sjakler -tak si říkají - a získali jsme informaci o jejich plánované akci u jednoho z památníků obětí z bitvy v NY. Vaším úkolem je celé místo zabezpečit a zabránit jim v tom, co mají v plánu."

"A co přesně mají v plánu?" zeptal se Hawkey.

"To se nám bohužel nepodařilo zjistit. Ale půjde o něco velkého."

"Nepodařilo se vám to zjistit?" poskočilo Tonymu obočí nahoru. "Tak to je skvělé, prostě tam budeme šaškovat a snažit se jim zabránit v něčem. Máte alespoň podezření, o co by mohlo jít? Rozdávání letáčků? Protest? Házení vajec na kolemjdoucí?"

"Obáváme se bombového útoku."

"Jste si jistí, že by zašli tak daleko?" zeptal se Kapitán.

"Vy o tom snad pochybujete?" upřel na něj Fury svůj intenzivní jednooký pohled.

"Ovšem že ne, pane, jen se ujišťuji. Vlastně už mám plán."

"To jsme nikdo nečekali," protočil oči Tony.

~

Plán, ačkoli narychlo vymyšlený, vyšel. Ne, že by to někoho překvapilo. Steve byl brilantní stratég. Ale stejně z toho nikdo neměl dobrý pocit. Šlo to až moc hladce. Nikdy to nejde tak hladce.

Zajali skupinu pěti lidí - dvě ženy a tři muže. Z toho dva byly dva studenti, zbytek dospělí. Byli ozbrojení, ale příliš se nebránili. Buď byl jejich plán opravdu špatný, nebo to byl jejich záměr. Okamžitě byli převezeni na základny SHIELDu a tam byli podrobování velmi důkladnému výslechu. Nikdo neřekl ani slovo.

I Furymu to bylo divné, ačkoli to neřekl nahlas. Prozradili ho jeho činy - celou akci odklizení Avengers z očí veřejnosti nezrušil, ale naopak, prodloužil. Prý pro jistotu. Všechny ujistil, že tentokrát je opravdu bude aktuálně informovat o všem, co zjistili. Nikdo mu to nevěřil.

~

Byli zpátky ve Stark Tower. Oba dva se převlékli a sešli se u baru v obývacím pokoji. Sprchu nepotřebovali - ani se u toho nezapotili.

"U misí platí stejné pravidlo jako v matematice - když to jde snadno, něco je špatně," nadhodil Steve, když se usadil na barovku a před ním přistálo pivo.

"Pokud nejsi génius," poskočilo Tonymu žertovně obočí a napil se svého piva, potom zvážněl a přikývnul. "Ale máš pravdu. Tak snadně to jít nemělo."

Steve zavrtěl hlavou. "Myslím, že věděli, že tam budeme. Chtěli být chyceni."

"To si myslí každý. I Fury. Ale co s tím naděláš? Nemůžou je jenom tak propustit. Museli je zajmout."

"Samozřejmě, že ano. Pouze říkám, že se mi nezdá."

"To máš recht," kývnul Tony.

"A Fury nás tu stejně bude držet a neřekne nám ani ň," řekl Steve lehce zahořkle.

"To sice ano, ALE," mrknul na něj Tony a odněkud vytáhl svůj pracovní StarkPad, "Fury asi nepočítal s tím, že hacknu SHIELD. No jo, jasně, to bych dělat neměl, zahrávám si, bla bla, ušetři si ty řeči. Ale snad jsis nemyslel, že tu celé dny jen tak sedím, dělám si svou práci a vůbec se nezabývám tím, co se tam venku děje. Tohle mi moc nejde. Tak jsem se naboural do SHIELDu a mám přístup ke všem jejich informacím. Plus, rozhodil jsem pár vlastních sítí a začal jsem hledat informace sám." Tony odložil StarkPad a věnoval Stevovi vážný pohled. "Nejsem ničí pes. Nebudu tu jen sedět na zadku a čekat, jaké povely dostanu. Když na to přijde, půjdu do akce sám na sebe. Má otázka zní: Půjdeš do toho se mnou?"

Steve se pousmál. "Kdybych pořád jen dodržoval rozkazy a dělal to, co mi ostatní přikázali, zemřel bych během prvního týdnu, co jsem se přidal k armádě."

Tonymu zajiskřili oči. "Beru to jako souhlas."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saskya | 24. prosince 2014 v 12:40 | Reagovat

už som sa zlakla, že je ich spoločný pobyt u konca :( :D
Ach, upokojovanie po nočnej more, to bolo peknééé! :) hihi, to tá vianočná náladička :D
"Zlatovláska, Steve" :D :D ach, Tony vie čo povedať :D bez toho by to nebol on :D
pekné! :) ďakujem za takýto pekný vianočný darček!

Veselé Vianoce! :)

2 Sevia | 24. prosince 2014 v 13:26 | Reagovat

Kedže viem o všetkom čo dostanem na Vianoce, toto bolo pre mňa najlepšie vianočné prekvapenie :3 :3
Moc ďakujem za darček a teším sa na ďalšiu časť ;-)

3 majuar | Web | 24. prosince 2014 v 22:05 | Reagovat

Příjemný vánoční dárek, díky :) Moc se mi líbí, jak se jejich vztah pomalu vyvíjí. Jako obvykle se hrozně těším na pokračování :D

4 Steeeva | Web | 25. prosince 2014 v 19:20 | Reagovat

Tak to ti aj ja prajem pekné a veselé Vianoce a aby si ich pekne strávila :D

no a teraz k poviedke bolo to super
hlavne si pekne napísala ten moment s Tonyho nočnou morou to bolo perfektné
síce pre neho asi nie a naozaj super strašne sa mi to páčilo ta celková atmoška :DDD medzi nimi príjemne divná :)))
aaaa toto Kapitán nemal hovoriť lebo Tony to poriadne využije :DD a určite sa mu to nebude celkom páčiť

5 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 26. prosince 2014 v 21:01 | Reagovat

[1]: není vůbec zač, já děkuji za milý komentář ^^

[2]: aw, to mě velmi těší! ^^

[3]: Právě o to se snažím, aby se jejich vztah vyvinul ze vzájemných nesympatií a neshod do přátelství a dál. Děkuji a rádo se stalo :))

[4]: Noční můra mi dala překvapivě dost zabrat na sepsání :) a děkuji velmi!

6 kitty | 29. prosince 2014 v 22:29 | Reagovat

Nějak jsem zaspala 5. kapitolu, ale alespoň jsem si teď mohla vychutnat obě najednou. Líbí se mi jak se pomalu svěřují jeden druhému, jen tak dál, těším se na další díl. :-)

7 Tamias | 30. prosince 2014 v 18:28 | Reagovat

JAko vždy super. Jsem zvědavá jak to bude dál :D

8 Fame Fox | Web | 31. prosince 2014 v 13:07 | Reagovat

Jaká... romantika! :D :D
Takže zo Steva sa tiež stal registrovaný emocionálny spoločník. :D Ale teda, toľké objímanie a všetko čo mu Tony povedal...som milo prekvapená. :D Ale aspoň ma tento príbeh tak poriadne prekvapuje, čo je na jednej strane fakt super. :D Na druhej.... som zase viac zvedavá a chcem viac... I NEED MORE!
Som zvedavá kedy pridáš ďalšiu kapitolu a čo v nej bude. Ako v každom komente, aj teraz napíšem, že sa mi tento príbeh neskutočne páči. Je to čím ďalej, tým lepšie! <3 YEEEEEEAAAH! :D :)

9 Tamten Loki | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 4:37 | Reagovat

KOukám, že jsem ani nenechala komentář - taková nedbalost! Tak tedy: moc pěkné, prosím další! 8-) (Sorry, je půl páté ráno, nikdo nemůže chtít víc. :-D)

10 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 2. ledna 2015 v 11:25 | Reagovat

[9]: V pořádku, to známe :D :D Nejhorší je, když v takovou hodinu píšu povídku. Když to po sobě potom čtu musím se smát, jaké koniny jsem byla schopná napsat.

[8]: Bože, holka, já tě žeru! Hrozně moc díky za skvělé komentáře a za to, že jsis dala tu práci okomentovat každou kapitolu zvlášť, uaa, díky díky díky! Úplně mě to nakoplo ke psaní. Právě kvůli lidem jako ty mě baví psát ^^

11 Tamten Loki | 2. ledna 2015 v 19:43 | Reagovat

[10]: Že jo, ještě že tací jsou. Bohužel psaní komentářů je sociální schopnost a tak jsme tu pak ještě my chudáci, co je pro ně snadnější napsat celou povídku, než smysluplně zaóchat :-D

12 Danča | E-mail | 3. ledna 2015 v 13:26 | Reagovat

Ahojky :)

Dneska jsem narazila na tadytuhle příběh :D (Stoooonyyyy <3) A neskutečnš moc se mi líbí :D Pokud ti to teda neva, přidám si tě na skypu :D (a ano, pořád se takhle debilně tlemím :D)

P.S.: Neznáš Kayleigh?

13 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 3. ledna 2015 v 16:17 | Reagovat

[12]: Díky ! A vůbec mi to nevadí :)
Samozřejmě, kdo ze slashařů by ji neznal ^^ Ale osobně ne, jestli to myslíš takhle :D

14 Tessie | 13. ledna 2015 v 15:43 | Reagovat

Skvělá povídka, doufám, že se brzy dočkáme dalšího pokračování :-)

15 Adelay | 27. února 2015 v 16:13 | Reagovat

Zajímavá povídka, můj první Stony a dost mě to baví, ale prosím, prosím, prosím, tohle mi skoro vypálilo oční nerv ;) (pokud teda neplánuješ vělký zvrat, kdy všichni, kdo kapitánovi přikazovali byly ženy :D )
"Kdybych pořád jen dodržoval rozkazy a dělal to, co mi ostatní přikázaly,(...)"

16 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 27. února 2015 v 19:26 | Reagovat

[15]: Díky a díky za upozornění, jdu to opravit, vážně hnus chyba. Ale jak říkám, betu nevedu a i kdybych to sama přečetla i pětkrát, stejně mi něco vždycky uteče.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama