AKTUALITY


25. 4. 2016 - Drahoušci, asi už jste se dovtípili, že blog je neaktivní. Mohla bych to odůvodnit časovým vytížením, ale buďme upřímní, hlavním důvodem je, že jsem se od psaní a hlavně od MCU fandomu odsunula (pokud chcete vědět kam, sledujte můj tumblr, podle toho poznáte, co je moje nová obsession).
Blog rozhodně nemažu, ale v dokončení povídky už asi moc nedoufejte.

Loučím se, dámy a pánové (na neurčito),
pac a pusu Kapitánka

Iron Armor - 5. kapitola

21. prosince 2014 v 15:09 | Kapitánka Grumpy Cat |  IRON ARMOR

Už přidávám pátou kapitolu? Probůh, to nějak letí, ne?
Musím se přiznat, že momentálně jsem se v psaní trochu zasekla, což znamená, že ačkoli už bych měla mít napsanou 7. kapitolu, ještě jsem na ní nezačala pracovat. Nah. Mám volno, snad to doženu.
Doufám, že jste měli příjemný týden. Osobně už se od čtvrtka flákám doma a ty předchozí tři dny jsem se ve škole prakticky jen dívala na filmy, takže hádám si nemám na co stěžovat.
A co říct k téhle půlkulatinové kapitole? Čeká nás vysvětlení Kapitánovi kousavé nálady. V poznámkách jsem k ní měla napsáno "fluffy ňuňu mazli kapitolka," ale ono je obecně známo že se poznámek stejně nikdy nedržím, takže to dopadlo takhle.
Mimochodem! Obvzlášť u téhle kapitolky jsem zvědavá na vaše názory na ni, protože mi dala dost zabrat a xkrát jsem ji přepsala, takže bych byla moc ráda, kdyby jste o vaše dojmy z ní podělili. Děkuji moc ^^
Kapitánka Grumpy Cat

P.S: Přidám o den dřív. Jen tak. Hezkou neděli ^^
P.P.S: Napadlo mě hodit do menu můj skype. Vůbec by mi nevadilo, kdyby jste si mě někdo chtěl přidat. Ale potom počítejte s tím, že vám občas napíšu. Hlavně když budu psát povídku. To občas potřebuju znát názor nezúčastněné osoby na něco, nebo poradit jak se píše nějaké slovo (třeba pomeranč). Takže pokud se vám do toho chce, směle si mě přidejte ^^

5. kapitola


Následující den se rozhovor o hádce nekonal. Během noci se to oběma rozleželo v hlavě. Steve si uvědomil, že jeho reakce byla přehnaná a styděl se jít Tonymu na oči. Tonyho zmatení se pro změnu změnilo na uraženost. Celý den se jeden druhému snažili vyhýbat, což bylo na to, jak je Star Tower velká budova, překvapivě těžké. Důvodem bylo hlavně to, že místnosti, ve kterých každý trávili většinu dne - tedy Tony v dílně a Steve v posilovně - byly hned vedle sebe.

Pravděpodobně by spolu nepromluvili ani další den, pokud by se s nimi znovu nespojil Fury. Neřekl jim toho moc. Prostesty proti Avengers stále probíhaly a nabývaly na vážnosti, výhružky neustávaly a SHIELD se stále snažil přijít na to, kdo za tím stojí. Což se jim očividně moc nedařilo. Tony to samozřejmě neopomněl zmínit a rýpnout si, že kdyby ho pustili do akce, bylo by to už všechno dávno vyřízené. Po téhle poznámce skončil videohovor dost stroze, dokonce i na Furyho.

Jakmile obrazovka zčernala, nastalo v místnosti najednou tíživé ticho. Steve se podíval na Tonyho a Tony na něj. Ani jeden nevěděl, co říct. Trapná situace. Steve se po tom svém výstupu před Tonym stále cítil nesvůj a tak chtěl celou situaci vyřešit vskutku chrabře - otočil se na patě a chtěl odejít. Tony měl ale jinou myšlenku.

"Nikam neutíkej, Kapitáne" zarazil ho. "Myslím, že mi dlužíš rozhovor."

Steve si povzdechnul, ale obrnil se a otočil se čelem k Tonymu.

Ten v otázce rozhodil ruce a zeptal se: "Co to mělo znamenat?"

Steve na vteřinu sklopil pohled, než se podíval Tonymu do očí. "Omlouvám se. Moje reakce byla přehnaná," řekl pevným hlasem.

"Na omluvu ti kašlu. Chci vysvětlení."

"Prostě jsem reagoval přehnaně."

"Vysvětlení," zopakoval Tony důkladně, div to nevyhláskoval.

Steve chvíli mlčel, měřil si Tonyho pohledem a zdálo se, že přemýšlí. Když to vypadalo, že se rozhodnul, Tony k němu přistrčil židli, sám se opřel o pracovní stůl a založil ruce na hrudi.

Steve se na ni posadil. Nevěděl co s rukama a tak si je položil na klína. Nevěděl co říct, kde začít a tak další chvíli trapně mlčel.

"No tak," pobídnul ho Tony.

Steve si v nervózním gestu projel prsty vlasy a povzdechnul si, ale opravdu začal: "Když jsem byl... ve své době, měl jsem své přátele. Ano, byla tu válka a bylo to hrozné, ale -"

"No počkej. Jak s tím tohle souvisí?" skočil mu do řeči Tony.

"Nech mě prosím mluvit, jinak ti to neřeknu," řekl Steve lehce frustrovaně a pokračoval. "Měl jsem přátele. Měl jsem svůj tým a Peggy a... a Buckyho. Nikdy předtím jsem tolik přátel, tolik dobrých přátel, neměl. Bylo to fajn." Steve se trochu nostalgicky usmál. "Po misích jsme chodívali do hospody, kde Dugan a Jim hned po prvním prvním pivu začali skládat oplzlé písničky a nutili mě je zpívat s nimi. Byly to dobré časy. No a potom... potom jsem zamrznul," uchechtnul se následně bez špetky pobavení. "Probudil jsem se a všichni mí přátele jsou mrtví."

Steve se na chvíli odmlčel a Tony s nepříjemným pocitem vyčkával.

"A pak jsem poznal vás. Byl jsem rád, že nejsem sám, že jsem pořád na nějaké misi a nemusím myslet na to všechno. Ale přesto," Steve zvedl pohled k Tonymu, "celou dobu je mi jasné, že sem nepatřím. Nepatřím mezi vás. Vím to a vy taky. Nezapadám." Steve si povzdechnul a chvíli se odmlčel, než dodal: "Proto ta moje přehnaná reakce předevčírem večer. Prostě jen... poslední dobou jsem o tomhle všem hodně přemýšlel a pořád mi to vrtalo hlavou. Takže když mi Fury řekl, že nějakou dobu strávím tady s tebou, napadlo mě, že bych s tím mohl něco udělat, že bychom se mohli spřátelit. A tamto... byl jsem nervózní kvůli tomu, že SHIELD pořád nic neví a pak jsem slyšel mluvit tebe a doktora, vypadali jste jako hodně dobří přátelé, a já jsem se prostě neovládnul," pokrčil Steve bezradně rameny. Řekl všechno. Řekl všechno co ještě nikomu neřekl a teď si připadal naze a zranitelně.

Tonymu se nedostávalo dechu. Ty věci, co mu Steve řekl... Tušil vůbec někdo, že ten chlap je v depresi? Ovšem že ne. Byl to Kapitán Amerika. Očekávalo se od něj, že se s tím vším popere. A když to Steve nezvládnul, tak to alespoň předstíral.

"Steve," začal opatrně. "Uvědomuješ si, že do Avengers tak nějak nezapadá nikdo? Podívej se na nás. Vždyť nejsme nic jiného než nesourodá skupina složená z Legolase, mimozemšťana, Rusky, co je schopná urvat ti hlavu kotníkama, vědce co občas zezelená vzteky a nějakého arogantního miliardáře. A ty, ty jsi náš vůdce. Vždyť bez tebe bychom se navzájem pozabíjeli. Ty jsi z nás ten nejnormálnější," řekl měkce Tony.

Steve na něj upřel pohled, než si chytil hlavu do dlaní. "Ale to nic nemění na tom, že s vámi nevycházím. Neumím to. Jsem zmatený chlápek, co se ztratil v čase. Vždyť ze mě musíte mít jen srandu," zavrtěl hlavou.

Tony se boky odrazil od stolu, přešel před Steva a dřepnul si, aby mu viděl do obličeje. "Kámo. Pokud z někoho máme všichni srandu, tak je to Thor," řekl zcela vážně a vteřinu na to se oba dva rozesmáli.

"Díky," řekl Steve. Byl Tonymu vděčný, že ho vyslechl, uklidnil ho a nakonec uvolnil atmosféru žertem. Proto to Steve řekl právě jemu. Věděl, že ho vyslechne, ale nebude to zbytečně rozpitvávat.

"V pohodě. A propo, všechno odpuštěno," Tony se postavil, protože vážně, sice může být Iron Man, ale pro chlapa jeho věku není dřep zrovna pohodlná pozice, a poplácal Steva po rameni. "Tak vstávej, chlapáku. Na tohle si dáme panáka a ne neberu jako odpověď."

Steve by tentokrát ne stejně neřekl.

~

Zbytek dne strávili spolu. Tony se rozhodl vykašlat se na rozdělanou práci v dílně a věnoval se Stevovi. Což se rozhodl dělat častěji. Jednak proto, že to, co dnes slyšel, ho lehce znepokojilo a on si dal za úkol na Kapitána dohlížet, a jednak proto, že s ním byla nečekaná zábava.

Panáků si dali několik, ale ani na jednoho to nemělo účinek. Tonyho chránili roky praxe a Steva sérum. Ale stejně to bylo zábava. Zahráli si kulečník. Pustili si další dva skvělé filmy. A mluvili. Hodně. Tony byl až překvapený, jak umí být Steve příjemný společník, když do sebe zrovna vzájemně neryjí.

Nakonec to byl příjemně strávený den.

~

Když ráno následujícího dne přišel Steve do kuchyně, málem si překvapením sednul na zadek. Kolikrát v životě se vám poštěstí vidět Tonyho Starka vařit?

"Jdeš právě včas," řekl Tony. "Zrovna dělám palačinky."

"Ty umíš vařit?" zeptal se Steve překvapeně a posadil se.

"Proč to všechny tak překvapuje," zavrtěl Tony hlavou a nadhodil na pávničce palačinku. "Jsem génius. Když jsem zvládnul postavit obloukový reaktor, zvládnu i palačinky."

Když před Stevem přistál hrnek kafe a talíř s palačinkami se šlehačkou, změřil si Tonyho podezřívavým pohledem. "Tony, jestli tohle všechno děláš kvůli tomu, co jsem ti včera řekl, tak tě můžu ujistit, že jsem v pořádku a nemusíš se ke mě chovat takhle."

Tony se chvíli odmlčel. Dobře, možná to dělal kvůli tomu, co mu Steve včera řekl, ale přiznávat to nehodlal. "Jestli ty palačinky nechceš..." řekl varovně.

"Neříkám, že je nechci," ohradil se Steve a talíř si přitáhnul blíž k sobě. Hotovou snídaní nedokázal pohrdnout. Zvlášť, pomyslel si, když palačinky ochutnal, když je tak výborná.

~

Byl to po hodně dlouhé době den, který Tony nestrávil ve své dílně. Stevovi bylo jasné, že to dělá kvůli němu, že na něj chce dohlížet a nenechávat ho o samotě. Trochu štvalo, že se k němu Tony chová jako by snad byl nějak psychicky labilní, ale odsunul ten pocit stranou, protože Tonyho společnost byla konec konců přijemná. Nebylo to tak, že by se mu Tony bez přestávky věnoval. Každý se bavil po svém, Tony pracoval na jednom ze svých tabletů a Steve četl, ale byli ve stejné místnosti a mlčky si užívali společnost druhé osoby. Sem tam spolu prohodili slovo a něčemu se zasmáli. Žádné hádky ani provokace. Bylo to fajn.

Steve už před nějakou chvílí knihu odložil, vzal do ruky propisku a začal bezmyšlenkovitě jen tak něco čárat na kus papíru, co měl po ruce. Nekreslil už hodně dlouho a tak mu chvíli trvalo, než se na několika menších kresbách rozkreslil a znovu se do toho dostal. Ani nepřemýšlel nad tím, co vlastně kreslí. Byl soustředěný na tahy propisky, když leknutím poskočil na židli. Na vině byl Tony, který se k němu připlížil a sledoval ho přes rameno.

"Co to tam čmáráš, ukaž mi to," řekl a bez dovolení ukradl Stevovi papír, který si se zamračením důkladně prohlédnul. Steve si jen povzdechnul a čekal, co mu na to řekne.

Tony se široce usmál a když Stevovi papír vracel, řekl: "Takže ty kreslíš mě? Jsem poctěn."

Steve si prohlédnul své dílo a vskutku. Na papíře bylo propiskou načmáraných několik kreseb Iron Mana a jeden rozpracovaný náčrt Tonyho obličeje. Pokrčil rameny. "Nepřemýšlel jsem nad tím, co kreslím."

"Takže na mě myslíš podvědomě? No tedy, já se budu červenat," usmíval se Tony dál. Steve mu úsměv jemně opětoval, když se Tony najednou prudce naroval.

"Sakra, vždyť já bych málem zapomněl!" otočil se najednou na patě a rázným krokem se rozešel do své dílny. "Vydrž chvíli, hned jsem tady."

Steve si povzdechnul nad dalším z Tonyho divných momentů, ale čekal. Po chvíli vzal do ruky propisku a pokračoval v rozkresleném obrázku. Stihl ho dokončit a rozkreslit ještě další dva, protože Tonyho "vydrž chvíli" se změnilo na hodinu. Jak nečekané.



Když se Tony vrátil, nesl něco v ruce. Co to je si Steve uvědomil, až to Tony slavnostě položil před něj. Byl to jeden z tabletů od Stark Industries.

"Co ti trvalo tak dlouho? To jsi ho tam vyráběl?" nemohl si Steve odpustit poznámku, když nědůvěřivým pohledem sjel ten přístroj.

"Řekl mi právě Steve Rogers sarkastickou poznámku? Teď už jsem viděl a slyšel všechno. A ne, ty nevděčníku. To je dárek."

Steve sjel svým nedůvěřivým pohledem z tabletu na Tonyho. "Tony, vždyť víš že s těmihle přístroji moc neumím."

"To je jedno, naučím tě to, o to nejde. Ten dárek totiž není ani tak ten tablet, ale to, co je na v něm," upřesnil Tony. Když viděl Stevův zmatený pohled, povzdechnul si, přitáhnul si židli blíž k Stevově a posadil se na ni. Tablet zapnul a podal ho Stevovi. "Koukej."

Stevovi chvíli trvalo, než si uvědomil, na co má koukat. Potom si toho ale všimnul. Na tabletu byl dokument s názvem Seznam fantastických a jiných důležitých událostí od roku 1945 podle Tonyho Starka. Steve zvědavě dokument otevřel. Byl to opravdu seznam různých událostí, osob, filmů, hudby, no prostě všeho. Nebyl to ale jen seznam. Každý bod obsahoval několik odkazů odkazujících přímo na danou věc - byly to odkazy na články, webové stránky, videa, a podobně, takže když se Steve chtěl s danou položkou seznámit, nemusel si všechno složitě vyhledávat. Už to měl všechno nachystané.

"To jsi dělal ty?" zeptal se Steve užasle, když projížděl seznam.

"Čekal bych od tebe víc inteligence. Máš to přímo v názvu," řekl Tony pobaveně, když sledoval Stevovu reakci.

"Proč?" upřel Steve pohled na Tonyho.

"Přece jsem ti slíbil, že tě seznámím s 21. stoletím ," pokrčil Tony rameny. "A slovo Tonyho Starka platí. Více méně."

"Kdy jsi to všechno stihnul?" povytáhnul Steve obočí. Seznam byl opravdu dlouhý.

"Snad jsis nemyslel, že v té dílně pořád jen pracuju," zasmál se Tony. "Dělal jsem to po nocích," přiznal. "Bylo to takové odreagování."

"To vysvětluje, proč vypadáš jako zombie," uchechtnul se Steve.

"Moc mě neurážej, nebo ti to vezmu," šťouchl ho Tony lehce loktem do žeber. "A vůbec, dej mi to. To není všechno."

"Ne?" zeptal se Steve s povytáhnutým obočím, když Tonymu předával tablet.

"Kdepak," zavrtěl hlavou Tony a otevřel jinou aplikaci.

"K čemu to je?" zeptal se Steve, protože tohle už spadalo do kategorie technických vymožeností, kterým absolutně nerozuměl.

"To je grafický editor," dostalo se mu trpělivé odpovědi. "Tohle jsem dělal tu hodinu v dílně. Vlastně jsem to naprogramoval. To je jedno. Každopádně, jde o to, že v něm můžeš kreslit."

"Kreslit? V tomhle?" zeptal se Steve dost nejistě. "Myslím, že zůstanu u starého dobrého papíru."

"Dej tomu šanci. Koukej, neříkám ti, že už musíš kreslit jen v tomhle, ale můžeš to zkusit. Třeba tě to bude bavit."

"Nemám ani tušení, jak s tím zacházet," oponoval Steve.

"To je mi jasné. Všechno ti ukážu. Já teda sice žádný umělec nejsem, ale navrhuju v podobných programech design na obleky, auta a tak podobně, takže s těmahle věcičkama to docela umím. Tak co, zkusíš to?" mrknul na něj Tony.

"Tebe je těžké odmítnout," pokrčil Steve rameny.

Tony se rozesmál. "Nemáš ani tušení. Takže, jdeme na to. V první řadě, když chceš začít, musíš..."
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sevia | E-mail | 21. prosince 2014 v 22:00 | Reagovat

Viem si ich predstaviť ako sa obchádzali po celom stark tower :D Ouu.. chudák kapitán :/ Nikdy som nepomyslela na to že môže mať depky :/
Práve som skoro umrela smiechom nad definíciou Avengerov :DD Vystihla si ich na 100% :DD
Hmm... Thor a jeho návyky :D Tak z toho by mal srandu každý :D (Nikdy nezabudnem ako vletel do petshopu a chcel koňa :D
predavač: ale mi nemáme kone, len psov
thor: tak mi dajte nejakého ktorý sa dá osedlať :D :D
http://i.imgur.com/7ff4O.jpg )
Píšeš vážne perfektne a toto je asi z cca. z 18 avengers kapitolových poviedok čo som čítala, moja druhá najoblúbenejšia :3
Neviem sa dočkať ďalšej ;-)
ps: na skype nechodím, ale budem veľmi rada ak mi napíšeš mail (sevia.peverell@gmail.com) keď budeš niečo potrebovať ;-)

2 Steeeva | Web | 23. prosince 2014 v 0:04 | Reagovat

už si ho predstavujem ako stojí pri sporáku a na sebe aby som nezabudla má chutnučkú zásteru :DDDDD
no kto by sa tomu nečudoval Tony a v kuchyni vari ? a k tomu ešte palacinky ? :DDD s týmto nemá genialita nič spoločné varenie je už iná káva :)
nerob mi z Tonyho deduľu, že nedokáže vydržať v drepe :((( :D nemôžeš mi kaziť moje ideálne predstavy o ňom :DDD ale nie robím si srandu
tie obrázky teda ale museli zdvihnúť Tonyho ego až po strop :)))))) to radšej Steve nemal
pobavilo ma to a teším sa na ďalší :D

a skype nemám :( iba email steeeva636@azet.sk alebo blog

3 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 23. prosince 2014 v 13:59 | Reagovat

[1]: Proboha, ten obrázek je naprosto skvělý! :D
Děkuji velmi. Smím vědět, jaká je ta první? Třeba jsem ji ještě nečetla a to bych ráda napravila ^^

[2]: Tony Stark v zástěře, to už by Steve asi nerozdýchal vůbec :D :D
A děkuji velmi moc ^^

4 littlesymy | Web | 23. prosince 2014 v 15:33 | Reagovat

Ten popis Avengers se ti vážně povedl :D
Četla jsem si potají večer a vážně se divím, že moje reakce nikoho nevzbudila :D

5 S | 23. prosince 2014 v 16:01 | Reagovat

[3]: Momentálne sa o priečku delí Side by Side na blogu weterali a Do ut des od Patoložky :-) http://patolozka.cz/index.php/cz/avengers/113-avengers-hoste/do-ut-des

http://weterali.blogspot.cz/search/label/side%20by%20side
Zaujímalo by ma aké sú tvoje oblúbené poviedky? Nerozmýšlala si nad tým že na blogu zverejníš článok z odkazmi (a možno krátkym popisom) na tvoje oblúbené ? :-)

6 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 23. prosince 2014 v 16:31 | Reagovat

[5]: Dot ut des jsem ještě něčetla, tak se do toho pustím ^^ Díky.
A ano, vlastně už to mám v plánu delší dobu, jen jsem se k tomu zatím nedostala. Vidím to tak na příští týden. Na tento týden je toho v plánu víc (ups, spoiler)

[4]: To se mi stává často! :D

7 majuar | Web | 23. prosince 2014 v 16:58 | Reagovat

Tvůj styl psaní mi neskutečně sedí, strašně dobře se to čte, navíc jsou tam pěkně vtipné hlášky. Těším se na další část a... Veselé vánoce :)

8 Saskya | 23. prosince 2014 v 19:47 | Reagovat

Keď vidím, že je nová kapitola, úplne až od radosti nadskočím v kresle :D
Jej čítanie si vždy veľmi užívam, škoda, že to tak rýchlo ubehne :(

Budem sa opakovať, ale ako už dámy predo mnou spomenuli, popis Avengerov je úplne mega :D Tony a varenie :D kedy budú s Kapitánom variť spolu? :) Chudák Steve, niekedy nad tým ani nerozmýšlame, ale ako bol nečakane hodený do iného času, chudák :( veď Tony sa o neho pekne postará :D Začne kresliť a hneď Tonyho :D pekne :D

Veľa poviedok o Avengeroch nepoznám, takže ďakujem za vyššie spomínané odkazy :)

Mimochodom, krásne Vianoce, nový rok a sviatky všetkým!!! :)

9 Kapitánka Grumpy Cat | Web | 23. prosince 2014 v 23:13 | Reagovat

[7]: To mě těší a tobě také ^^

[8]: Steve a Tony vařit spolu? To by bylo jako když pejsek a kočička pekli dort, už to vidím :D

"Tony?" zeptal se Steve nejistě.
"Copak zlatovlásko?" odpověděl usměvavý Tony a přihodil do hrnce několik nakrájených chilli papriček.
"Ehm, jsem si jistý, že papričky v receptu nebyli."
"Ale Steve, drahý, bez experimentování by to nebyla zábava. Věř mi, jsem génius."

10 Saskya | 24. prosince 2014 v 12:18 | Reagovat

[9]: :D :D :D :D :D

11 Fame Fox | Web | 31. prosince 2014 v 12:53 | Reagovat

Ja  asi zomrem človeče :D :D :D
Steve a tak labilný? Akože psychicky? :D No teda :D Ale jak to Tony krásne pomenoval :D Tím skladajúci sa z Legolasa, mimozemšťana, Rusky, vedca, ktorý občas zozelená hnevom a arogantný milionár :D Ešte viac by som sa zasmiala, keby tam hodíš playboya :D To by bolo fakt moc :D Ale pekne, fakt pekne si ich opísala... a potom, že Cap je ich vodca, človeče... Tony má aj akési to chápanie a city. No teda! :D
A odrazu sa z nich stali jaký kámoši?! :D
Akorát teda, keď Cap povedal: Teba je ťažké odmietnúť... no, až ma pri srdci pichlo :D
Mňamka totok! :D
Dlho ma takto fajne nepobavil nejaký príbeh! I like it! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama